vyrušení

Czech

Etymology

From vyrušit +‎ -ení.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪruʃɛɲiː]

Noun

vyrušení n

1. verbal noun of vyrušit
2. interruption, disturbance, distraction

Declension

Declension of vyrušení (neuter in -í/-ý)

	singular	plural
nominative	vyrušení	vyrušení
genitive	vyrušení	vyrušení
dative	vyrušení	vyrušením
accusative	vyrušení	vyrušení
vocative	vyrušení	vyrušení
locative	vyrušení	vyrušeních
instrumental	vyrušením	vyrušeními

Related terms

• narušení
• rušit

 

Further reading

• vyrušení in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu
• vyrušení in Internetová jazyková příručka