vyslanec

Czech

Etymology

From vyslán +‎ -ec.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪslanɛt͡s]

Noun

vyslanec m anim (female equivalent vyslankyně)

1. envoy (an adult male human)
2. delegate

Declension

Declension of vyslanec (soft masculine animate reducible)

	singular	plural
nominative	vyslanec	vyslanci
genitive	vyslance	vyslanců
dative	vyslancovi, vyslanci	vyslancům
accusative	vyslance	vyslance
vocative	vyslanče	vyslanci
locative	vyslancovi, vyslanci	vyslancích
instrumental	vyslancem	vyslanci

Derived terms

• velvyslanec
• vyslanecký
• vyslanectví

 

Further reading

• vyslanec in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vyslanec in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989