vystačit

Czech

Etymology

From vy- +‎ stačit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪstat͡ʃɪt]

• Audio:

  (file)

Verb

vystačit pf

1. to get by

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vystačit, vystačiti	Active adjective	vystačivší
Verbal noun	vystačení	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vystačím	vystačíme	—	vystačme
2nd person	vystačíš	vystačíte	vystač	vystačte
3rd person	vystačí	vystačí	—	—

The verb vystačit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vystačil	vystačili	—	—
masculine inanimate		vystačily		—
feminine	vystačila		—
neuter	vystačilo	vystačila	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vystačiv
feminine + neuter singular	—	vystačivši
plural	—	vystačivše

Further reading

• vystačiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vystačiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vystačit in Internetová jazyková příručka