vyvlastnit

Czech

Etymology

From vy- +‎ vlastnit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪvlastɲɪt]

Verb

vyvlastnit pf

1. to expropriate (to take property for public use)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vyvlastnit, vyvlastniti	Active adjective	vyvlastnivší
Verbal noun	vyvlastnění	Passive adjective	vyvlastněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vyvlastním	vyvlastníme	—	vyvlastněme
2nd person	vyvlastníš	vyvlastníte	vyvlastni	vyvlastněte
3rd person	vyvlastní	vyvlastní	—	—

The verb vyvlastnit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vyvlastnil	vyvlastnili	vyvlastněn	vyvlastněni
masculine inanimate		vyvlastnily		vyvlastněny
feminine	vyvlastnila		vyvlastněna
neuter	vyvlastnilo	vyvlastnila	vyvlastněno	vyvlastněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	vyvlastniv
feminine + neuter singular	—	vyvlastnivši
plural	—	vyvlastnivše

Related terms

• vyvlastnění n
• vyvlastněný

 

See also

• zabavit

Further reading

• vyvlastniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vyvlastniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• vyvlastnit in Internetová jazyková příručka