vyzabíjet

Czech

Etymology

From vy- +‎ zabíjet.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvɪzabiːjɛt]

Verb

vyzabíjet impf

1. to kill off

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vyzabíjet, vyzabíjeti	Active adjective	vyzabíjející
Verbal noun	vyzabíjení	Passive adjective	vyzabíjený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vyzabíjím	vyzabíjíme	—	vyzabíjejme
2nd person	vyzabíjíš	vyzabíjíte	vyzabíjej	vyzabíjejte
3rd person	vyzabíjí	vyzabíjejí, vyzabíjí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vyzabíjet.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vyzabíjel	vyzabíjeli	vyzabíjen	vyzabíjeni
masculine inanimate		vyzabíjely		vyzabíjeny
feminine	vyzabíjela		vyzabíjena
neuter	vyzabíjelo	vyzabíjela	vyzabíjeno	vyzabíjena

Transgressives	present	past
masculine singular	vyzabíjeje	—
feminine + neuter singular	vyzabíjejíc	—
plural	vyzabíjejíce	—

Related terms

• zabíjet

 

Further reading

• vyzabíjeti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957