vzpouzet

Czech

Etymology

From vz- +‎ pudit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈfspou̯zɛt]

Verb

vzpouzet impf

1. (reflexive with se) to resist, to rebel

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vzpouzet, vzpouzeti	Active adjective	vzpouzející
Verbal noun	vzpouzení	Passive adjective	vzpouzený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vzpouzím	vzpouzíme	—	vzpouzejme
2nd person	vzpouzíš	vzpouzíte	vzpouzej	vzpouzejte
3rd person	vzpouzí	vzpouzejí, vzpouzí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vzpouzet.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vzpouzel	vzpouzeli	vzpouzen	vzpouzeni
masculine inanimate		vzpouzely		vzpouzeny
feminine	vzpouzela		vzpouzena
neuter	vzpouzelo	vzpouzela	vzpouzeno	vzpouzena

Transgressives	present	past
masculine singular	vzpouzeje	—
feminine + neuter singular	vzpouzejíc	—
plural	vzpouzejíce	—

Further reading

• vzpouzeti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• vzpouzeti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989