zakřiknout

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech zakřiknúti. Equivalent to za- +‎ křiknout, see also zakřičet.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzakr̝̊ɪknou̯t]
• Hyphenation: za‧křik‧nout

Verb

zakřiknout pf

1. to speak too soon

   Nezakřikni to. ― Don't speak too soon/jinx it.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zakřiknout, zakřiknouti	Active adjective	zakřiknuvší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zakřiknu	zakřikneme	—	zakřikněme
2nd person	zakřikneš	zakřiknete	zakřikni	zakřikněte
3rd person	zakřikne	zakřiknou	—	—

The verb zakřiknout does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zakřikl	zakřikli	zakřiknut	zakřiknuti
masculine inanimate		zakřikly		zakřiknuty
feminine	zakřikla		zakřiknuta
neuter	zakřiklo	zakřikla	zakřiknuto	zakřiknuta

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zakřiknuv
feminine + neuter singular	—	zakřiknuvši
plural	—	zakřiknuvše

Further reading

• “zakřiknouti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “zakřiknouti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989