zastrčit

Czech

Etymology

From za- +‎ strčit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzastr̩t͡ʃɪt]

Verb

zastrčit pf (imperfective zastrkávat)

1. to stick, to insert
2. to mislay, to misplace

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zastrčit, zastrčiti	Active adjective	zastrčivší
Verbal noun	zastrčení	Passive adjective	zastrčený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zastrčím	zastrčíme	—	zastrčeme
2nd person	zastrčíš	zastrčíte	zastrči	zastrčete
3rd person	zastrčí	zastrčí	—	—

The verb zastrčit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zastrčil	zastrčili	zastrčen	zastrčeni
masculine inanimate		zastrčily		zastrčeny
feminine	zastrčila		zastrčena
neuter	zastrčilo	zastrčila	zastrčeno	zastrčena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zastrčiv
feminine + neuter singular	—	zastrčivši
plural	—	zastrčivše

Derived terms

• zastrčený
• zástrčka

 

Further reading

• zastrčiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• zastrčiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• zastrčit in Internetová jazyková příručka