zjednodušit

Czech

Etymology

From z- +‎ jednoduchý +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzjɛdnoduʃɪt]

Verb

zjednodušit pf (imperfective zjednodušovat)

1. to simplify

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zjednodušit, zjednodušiti	Active adjective	zjednodušivší
Verbal noun	zjednodušení	Passive adjective	zjednodušený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zjednoduším	zjednodušíme	—	zjednodušme
2nd person	zjednodušíš	zjednodušíte	zjednoduš	zjednodušte
3rd person	zjednoduší	zjednoduší	—	—

The verb zjednodušit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zjednodušil	zjednodušili	zjednodušen	zjednodušeni
masculine inanimate		zjednodušily		zjednodušeny
feminine	zjednodušila		zjednodušena
neuter	zjednodušilo	zjednodušila	zjednodušeno	zjednodušena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	zjednodušiv
feminine + neuter singular	—	zjednodušivši
plural	—	zjednodušivše

Derived terms

• zjednodušení
• zjednodušující

 

Further reading

• zjednodušiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• zjednodušiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• zjednodušit in Internetová jazyková příručka