znectít

Czech

Etymology

From zne- +‎ ctít.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈznɛt͡sciːt]

Verb

znectít pf (imperfective znectívat)

1. to shame

Conjugation

Conjugation

Infinitive	znectít, znectíti	Active adjective	znectivší
Verbal noun	znectění	Passive adjective	znectěný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	znectím	znectíme	—	znectěme
2nd person	znectíš	znectíte	znecti	znectěte
3rd person	znectí	znectí	—	—

The verb znectít does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	znectil	znectili	znectěn	znectěni
masculine inanimate		znectily		znectěny
feminine	znectila		znectěna
neuter	znectilo	znectila	znectěno	znectěna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	znectiv
feminine + neuter singular	—	znectivši
plural	—	znectivše

Related terms

• ctít
• znectění
• znectěný

 

Further reading

• znectíti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• znectíti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• znectít in Internetová jazyková příručka