znemožnit

Czech

Etymology

From zne- +‎ možný +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈznɛmoʒɲɪt]

Verb

znemožnit pf (imperfective znemožňovat)

1. to make impossible

   Antonym: umožnit

2. to discredit, to compromise, to disgrace

Conjugation

Conjugation

Infinitive	znemožnit, znemožniti	Active adjective	znemožnivší
Verbal noun	znemožnění	Passive adjective	znemožněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	znemožním	znemožníme	—	znemožněme
2nd person	znemožníš	znemožníte	znemožni	znemožněte
3rd person	znemožní	znemožní	—	—

The verb znemožnit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	znemožnil	znemožnili	znemožněn	znemožněni
masculine inanimate		znemožnily		znemožněny
feminine	znemožnila		znemožněna
neuter	znemožnilo	znemožnila	znemožněno	znemožněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	znemožniv
feminine + neuter singular	—	znemožnivši
plural	—	znemožnivše

Related terms

• možný
• znemožnění
• znemožněný
• znemožňovaný
• znemožňovat
• znemožňování
• znemožňovávat
• znemožňující

 

Further reading

• “znemožniti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “znemožniti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “znemožnit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)