znervóznět

Czech

Etymology

From z- +‎ nervózní.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈznɛrvoːzɲɛt]

Verb

znervóznět ?

1. to get nervous

Conjugation

Conjugation

Infinitive	znervóznět, znervózněti	Active adjective	znervózněvší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	znervózním	znervózníme	—	znervóznějme, znervózněme
2nd person	znervózníš	znervózníte	znervózněj, znervózni	znervóznějte, znervózněte
3rd person	znervózní	znervózní, znervóznějí	—	—

The verb znervóznět does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	znervózněl	znervózněli	znervózněn	znervózněni
masculine inanimate		znervózněly		znervózněny
feminine	znervózněla		znervózněna
neuter	znervóznělo	znervózněla	znervózněno	znervózněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	znervózněv
feminine + neuter singular	—	znervózněvši
plural	—	znervózněvše

Further reading

• znervosněti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• znervózněti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989