zvát

See also: zvať

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech zváti, from Proto-Slavic *zъvati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzvaːt]

Verb

zvát impf (perfective pozvat)

1. to invite

Conjugation

Conjugation

Infinitive	zvát, zváti	Active adjective	zvoucí
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	zvu	zveme	—	zvěme
2nd person	zveš	zvete	zvi	zvěte
3rd person	zve	zvou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive zvát.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	zval	zvali	zván	zváni
masculine inanimate		zvaly		zvány
feminine	zvala		zvána
neuter	zvalo	zvala	zváno	zvána

Transgressives	present	past
masculine singular	zva	—
feminine + neuter singular	zvouc	—
plural	zvouce	—

Further reading

• “zváti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “zváti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “zvát”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)