zvěstovat
Czech edit
Pronunciation edit
Verb edit
zvěstovat impf
- imperfective form of zvěstit
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | zvěstovat, zvěstovati | Active adjective | zvěstující |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | zvěstování | Passive adjective | zvěstovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | zvěstuji, zvěstuju (coll.) |
zvěstujeme | — | zvěstujme |
| 2nd person | zvěstuješ | zvěstujete | zvěstuj | zvěstujte |
| 3rd person | zvěstuje | zvěstují, zvěstujou (coll.) |
— | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive zvěstovat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | zvěstoval | zvěstovali | zvěstován | zvěstováni |
| masculine inanimate | zvěstovaly | zvěstovány | ||
| feminine | zvěstovala | zvěstována | ||
| neuter | zvěstovalo | zvěstovala | zvěstováno | zvěstována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | zvěstuje | — |
| feminine + neuter singular | zvěstujíc | — |
| plural | zvěstujíce | — |
Related terms edit
Further reading edit
- zvěstovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- zvěstovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989