zvukový

Czech

Etymology

From zvuk +‎ -ový.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈzvukoviː]
• Hyphenation: zvu‧ko‧vý

Adjective

zvukový

1. (relational) sound

   zvuková karta ― sound card

Declension

Declension of zvukový (hard)

singular
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	zvukový		zvuková	zvukové
genitive	zvukového		zvukové	zvukového
dative	zvukovému		zvukové	zvukovému
accusative	zvukového	zvukový	zvukovou	zvukové
locative	zvukovém		zvukové	zvukovém
instrumental	zvukovým		zvukovou	zvukovým
plural
	masculine animate	masculine inanimate	feminine	neuter
nominative	zvukoví	zvukové		zvuková
genitive	zvukových
dative	zvukovým
accusative	zvukové			zvuková
locative	zvukových
instrumental	zvukovými

Further reading

• zvukový in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• zvukový in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• zvukový in Internetová jazyková příručka