snoubenec

Czech

Etymology

From snouben +‎ -ec.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈsnou̯bɛnɛt͡s]

Noun

snoubenec m anim (feminine snoubenka)

1. fiancé

Declension

Declension of snoubenec (soft masculine animate reducible)

	singular	plural
nominative	snoubenec	snoubenci
genitive	snoubence	snoubenců
dative	snoubencovi, snoubenci	snoubencům
accusative	snoubence	snoubence
vocative	snoubenče	snoubenci
locative	snoubencovi, snoubenci	snoubencích
instrumental	snoubencem	snoubenci

Further reading

• snoubenec in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• snoubenec in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• snoubenec in Internetová jazyková příručka