úkon

See also: ukon

Czech

Etymology

From u- +‎ konat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈuːkon]

Noun

úkon m inan

1. act, action

   provést úkon ― to carry out a task

Declension

Declension of úkon (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	úkon	úkony
genitive	úkonu	úkonů
dative	úkonu	úkonům
accusative	úkon	úkony
vocative	úkone	úkony
locative	úkonu	úkonech
instrumental	úkonem	úkony

Further reading

• úkon in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• úkon in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• úkon in Internetová jazyková příručka