čúti

See also: cuti, cUTI, cutí, ćuti, čuti, and чути

Old Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *čuti.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈt͡ʃuːci/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈt͡ʃiːci/

Verb

čúti impf

1. to feel, to sense, to perceive
2. to be awake

Conjugation

Conjugation of čúti (class I)

infinitive	supine	verbal noun
čúti	čut	čutie

	Present			Imperative
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	čuju	čujevě (-va)	čujem (-me/-my)	–	čúvě (-va)	čúme (-my)
2nd person	čuješ	čujeta	čujete	čú	čúta	čúte
3rd person	čuje	čujeta	čujú	čú	čúta	čúte

	Sigmatic aorist			Imperfect
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
1st person	čuch	čuchově (-va)	čuchom (-me/-my)	čujiech	čujiechově (-va)	čujiechom (-me/-my)
2nd person	ču	čusta (-šta)	čuste (-šte)	čujieše	čujiešta (-sta)	čujiešte (-ste)
3rd person	ču	čusta (-šta)	čuchu	čujieše	čujiešta (-sta)	čujiechu

	L-participle			Passive participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	čul	čula	čuli	čut	čuta	čuti
Feminine	čula	čule	čuly	čuta	čutě	čuty
Neuter	čulo	čule	čula	čuto	čutě	čuta

	Nt-participle			S-participle
	Singular	Dual	Plural	Singular	Dual	Plural
Masculine	čujě	čujúce		čuv	čuvše
Feminine	čujúci			čuvši
Neuter	čujě, čujúci			čuv, čuvši

Note: This table shows the most common forms of čúti around the 13th/14th century. See also Appendix:Old Czech verbs and Appendix:Old Czech pronunciation.

Related terms

• čuch
• živočuch

 

Descendants

• Czech: čít

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “čúti”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění