řemen

See also: remen, Remen, rémen, rèmén, rëmen, remeň, and řemeň

Czech

Řemen

Řemen

Etymology

Inherited from Old Czech řemen, from Proto-Slavic *remy. Cognate to Russian ремень (remenʹ) and Serbo-Croatian remen. See the remark at German Riemen m.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈr̝ɛmɛn]

Noun

řemen m inan

1. belt (band worn around the waist)
2. belt (band that is used in a machine to help transfer motion or power)

   hnací řemen ― drive belt

Declension

Declension of řemen (mixed masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	řemen	řemeny
genitive	řemenu, řemene	řemenů
dative	řemenu, řemeni	řemenům
accusative	řemen	řemeny
vocative	řemeni	řemeny
locative	řemeni, řemenu, řemeně	řemenech
instrumental	řemenem	řemeny

Derived terms

• klínový řemen
• řemenice
• řemenový
• řemínek

 

See also

• obojek
• opasek
• pás
• pásek
• popruh
• pruh

Further reading

• řemen in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• řemen in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• řemen in Internetová jazyková příručka