řetězit

Czech

Etymology

From řetěz +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈr̝ɛcɛzɪt]

Verb

řetězit impf (perfective zřetězit)

1. to concatenate

Conjugation

Conjugation

Infinitive	řetězit, řetěziti	Active adjective	řetězící
Verbal noun	řetěžení	Passive adjective	řetěžený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	řetězím	řetězíme	—	řetězme
2nd person	řetězíš	řetězíte	řetěz	řetězte
3rd person	řetězí	řetězí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive řetězit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	řetězil	řetězili	řetěžen	řetěženi
masculine inanimate		řetězily		řetěženy
feminine	řetězila		řetěžena
neuter	řetězilo	řetězila	řetěženo	řetěžena

Transgressives	present	past
masculine singular	řetěze	—
feminine + neuter singular	řetězíc	—
plural	řetězíce	—

Related terms

• řetězení

 

Further reading

• řetěziti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• řetěziti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• řetězit in Internetová jazyková příručka