ščúr
Czech edit
Pronunciation edit
Noun edit
ščúr m anim
Declension edit
Further reading edit
Old Czech edit
Alternative forms edit
Etymology edit
Inherited from Proto-Slavic *ščurъ.
Pronunciation edit
Noun edit
ščúr m animal
Declension edit
Declension of ščúr (hard o-stem)
singular | dual | plural | |
---|---|---|---|
nominative | ščúr | ščúry | ščúři, ščúrové |
genitive | ščúra, ščúru | ščúrú | ščúróv |
dative | ščúru, ščúrovi | ščúroma | ščúróm |
accusative | ščúr, ščúra | ščúry | ščúry |
vocative | ščúře | ščúry | ščúři, ščúrové |
locative | ščúřě, ščúru, ščúrovi | ščúrú | ščúřiech |
instrumental | ščúrem | ščúroma | ščúry |
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.
Descendants edit
- Czech: štír
Further reading edit
- Jan Gebauer (1903–1916) “ščúr”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění