ženit

See also: zenit, Zenit, zénit, and ženiť

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech ženiti, from Proto-Slavic *ženiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈʒɛɲɪt]

Verb

ženit impf (perfective oženit)

1. imperfective form of oženit
   1. (reflexive with se) to marry (of man, to take a wife)
   2. (transitive) to marry (to give away a man as a husband)

Conjugation

Conjugation of ženit

infinitive ženit, ženiti active adjective ženící verbal noun ženění passive adjective ženěný present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person žením ženíme — žeňme 2nd person ženíš ženíte žeň žeňte 3rd person žení žení — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive ženit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate ženil ženili ženěn ženěni masculine inanimate ženily ženěny feminine ženila ženěna neuter ženilo ženila ženěno ženěna transgressives present past masculine singular ženě — feminine + neuter singular ženíc — plural ženíce —

Derived terms

• oženit
• vyženit
• ženich
• ženitba

See also

• vdávat

Further reading

• “ženiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “ženiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “ženit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025