budit

See also: budiť

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech buditi, from Proto-Slavic *buditi, from Proto-Balto-Slavic *báudīˀtei, from Proto-Indo-European *bʰowdʰéyeti, causative of *bʰewdʰ-.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈbuɟɪt]

• Audio:

  (file)

Verb

budit impf (perfective probudit or vzbudit)

1. (transitive) to wake up

   budit strach ― to arouse fear

   budit soucit ― to arouse sympathy

2. (reflexive with se) to wake up

Conjugation

Conjugation of budit

infinitive budit, buditi active adjective budící verbal noun buzení passive adjective buzený present forms indicative imperative singular plural singular plural 1st person budím budíme — buďme 2nd person budíš budíte buď buďte 3rd person budí budí — — The future tense: a combination of a future form of být + infinitive budit. participles past participles passive participles singular plural singular plural masculine animate budil budili buzen buzeni masculine inanimate budily buzeny feminine budila buzena neuter budilo budila buzeno buzena transgressives present past masculine singular budě — feminine + neuter singular budíc — plural budíce —

Antonyms

• nebudit

Derived terms

• buditel m
• buditelský
• buditelství n
• budíček m
• budík m
• buzení n
• probudit
• vybudit
• vzbudit

Further reading

• “buditi”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “buditi”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “budit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech), 2008–2025
• “budit”, in Akademický slovník současné češtiny, 2012–2025, slovnikcestiny.cz