dispozice

Czech

Etymology

Derived from Latin dispōnō.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdɪspozɪt͡sɛ]

Noun

dispozice f

1. disposal (ability or possibility to use something or someone)

   dát něco k dispozici ― to give something at someone’s disposal

   dostat/mít něco k dispozici ― to get/have something at one's disposal

Declension

Declension of dispozice (soft feminine)

	singular	plural
nominative	dispozice	dispozice
genitive	dispozice	dispozic, dispozicí
dative	dispozici	dispozicím
accusative	dispozici	dispozice
vocative	dispozice	dispozice
locative	dispozici	dispozicích
instrumental	dispozicí	dispozicemi

Related terms

• See póza

• disponent
• disponovat
• dispoziční

 

Further reading

• dispozice in Kartotéka Novočeského lexikálního archivu
• disposice in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• dispozice in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989