domluvit

Czech

Etymology

From do- +‎ mluvit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdomluvɪt]

Verb

domluvit pf (imperfective domlouvat)

1. to finish speaking
2. (reflexive with se) to make oneself understood

   Domluvíš se německy? ― Can you make yourself understood in German?

3. (reflexive with se) to fix, arrange, agree
4. (transitive) to reprove

Conjugation

Conjugation

Infinitive	domluvit, domluviti	Active adjective	domluvivší
Verbal noun	domluvení	Passive adjective	domluvený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	domluvím	domluvíme	—	domluvme
2nd person	domluvíš	domluvíte	domluv	domluvte
3rd person	domluví	domluví	—	—

The verb domluvit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	domluvil	domluvili	domluven	domluveni
masculine inanimate		domluvily		domluveny
feminine	domluvila		domluvena
neuter	domluvilo	domluvila	domluveno	domluvena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	domluviv
feminine + neuter singular	—	domluvivši
plural	—	domluvivše

Related terms

• domluva

 

Further reading

• “domluviti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “domluviti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “domluvit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)