doučit

Czech

Etymology

From do- +‎ učit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈdou̯t͡ʃɪt]

Verb

doučit pf

1. to help (sb) catch up on one's studies
2. (reflexive with se) to catch up on

Conjugation

Conjugation

Infinitive	doučit, doučiti	Active adjective	doučivší
Verbal noun	doučení	Passive adjective	doučený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	doučím	doučíme	—	doučme
2nd person	doučíš	doučíte	douč	doučte
3rd person	doučí	doučí	—	—

The verb doučit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	doučil	doučili	doučen	doučeni
masculine inanimate		doučily		doučeny
feminine	doučila		doučena
neuter	doučilo	doučila	doučeno	doučena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	doučiv
feminine + neuter singular	—	doučivši
plural	—	doučivše

Related terms

• učit

 

Further reading

• “doučiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “doučiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “doučit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)