dušovat

Czech

Etymology

From duše +‎ -ovat. From the phrase Na mou duši.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈduʃovat]

Verb

dušovat impf (perfective zadušovat)

1. (reflexive with se, colloquial) to swear blind

   Synonym: zaručovat se

   Dušoval se, že už to neudělá. ― He vowed not to do it again.

Conjugation

Conjugation

Infinitive	dušovat, dušovati	Active adjective	dušující
Verbal noun	dušování	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	dušuji, dušuju (coll.)	dušujeme	—	dušujme
2nd person	dušuješ	dušujete	dušuj	dušujte
3rd person	dušuje	dušují, dušujou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive dušovat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	dušoval	dušovali	—	—
masculine inanimate		dušovaly		—
feminine	dušovala		—
neuter	dušovalo	dušovala	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	dušuje	—
feminine + neuter singular	dušujíc	—
plural	dušujíce	—

Further reading

• “dušovati se”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “dušovati se”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “dušovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)