jímat
See also: jimat
Czech edit
Etymology edit
Inherited from Old Czech jímati,[1] from Proto-Slavic *jьmati.
Pronunciation edit
Verb edit
jímat impf (perfective jmout)
- to capture
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | jímat, jímati | Active adjective | jímající |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | jímání | Passive adjective | jímaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | jímám | jímáme | — | jímejme |
| 2nd person | jímáš | jímáte | jímej | jímejte |
| 3rd person | jímá | jímají | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive jímat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | jímal | jímali | jímán | jímáni |
| masculine inanimate | jímaly | jímány | ||
| feminine | jímala | jímána | ||
| neuter | jímalo | jímala | jímáno | jímána |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | jímaje | — |
| feminine + neuter singular | jímajíc | — |
| plural | jímajíce | — |
Derived terms edit
References edit
- ^ Jan Gebauer (1903) “jímati”, in Slovník staročeský (in Czech), volume 1, Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění, page 650
Further reading edit
- jímati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- jímati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- jímat in Internetová jazyková příručka
- František Št. Kott (1878) “jímati”, in Česko-německý slovník zvláště grammaticko-fraseologický (in Czech), Prague: Josef Kolář, page 631
