kázat

See also: казать

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech kázati, from Proto-Slavic *kazati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkaːzat]
• Hyphenation: ká‧zat
• Rhymes: -aːzat

Verb

kázat impf (perfective nakázat)

1. to preach
2. to moralize, to lecture

Conjugation

Conjugation

Infinitive	kázat, kázati	Active adjective	kázající
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	kážu	kážeme	—	kažme
2nd person	kážeš	kážete	kaž	kažte
3rd person	káže	kážou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kázat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	kázal	kázali	kázán	kázáni
masculine inanimate		kázaly		kázány
feminine	kázala		kázána
neuter	kázalo	kázala	kázáno	kázána

Transgressives	present	past
masculine singular	kázaje	—
feminine + neuter singular	kázajíc	—
plural	kázajíce	—

Related terms

• dokázat
• důkaz
• kazatel
• kazatelna
• kázání
• poukázat
• prokázat
• průkaz
• průkazný
• přikázat
• přikázání
• příkaz
• rozkaz
• rozkázat
• ukázat
• úkaz
• vykázat
• výkaz
• vzkaz
• vzkázat
• zakázat

 

Further reading

• kázati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• kázati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• kázat in Internetová jazyková příručka
• “kázat”, in Seznam Slovník, Prague, Czechia: Seznam.cz, 2024