prokázat

Czech

Etymology

From pro- +‎ kázat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈprokaːzat]

• Audio:

  (file)

Verb

prokázat pf (imperfective prokazovat)

1. to demonstrate, to show, to prove

Conjugation

Conjugation

Infinitive	prokázat, prokázati	Active adjective	prokázavší
Verbal noun	prokázání	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	prokážu	prokážeme	—	prokažme
2nd person	prokážeš	prokážete	prokaž	prokažte
3rd person	prokáže	prokážou	—	—

The verb prokázat does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	prokázal	prokázali	prokázán	prokázáni
masculine inanimate		prokázaly		prokázány
feminine	prokázala		prokázána
neuter	prokázalo	prokázala	prokázáno	prokázána

Transgressives	present	past
masculine singular	—	prokázav
feminine + neuter singular	—	prokázavši
plural	—	prokázavše

Related terms

• průkaz m

 

See also

• dokázat

Further reading

• prokázati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• prokázati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• prokázat in Internetová jazyková příručka
• “prokázat”, in Seznam Slovník, Prague, Czechia: Seznam.cz, 2024