klít

See also: klit

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech kléti, from Proto-Slavic *klęti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkliːt]
• Hyphenation: klít
• Rhymes: -iːt

Verb

klít impf (perfective zaklít)

1. to curse, swear

Conjugation

Conjugation

Infinitive	klít, klíti	Active adjective	klející
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	kleji, kleju (coll.)	klejeme	—	klejme
2nd person	kleješ	klejete	klej	klejte
3rd person	kleje	klejí, klejou (coll.)	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive klít.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	klel	kleli	klet	kleti
masculine inanimate		klely		klety
feminine	klela		kleta
neuter	klelo	klela	kleto	kleta

Transgressives	present	past
masculine singular	kleje	—
feminine + neuter singular	klejíc	—
plural	klejíce	—

Derived terms

nouns

• klení
• kletba
• kletí

 

verbs

• klít jako pohan
• proklít
• zaklít

 

Related terms

• klnout

 

Further reading

• “klíti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “klíti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “klít”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)