proklít

Czech

Etymology

From pro- +‎ klít.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈprokliːt]

Verb

proklít pf (imperfective proklínat)

1. (transitive) to curse

Conjugation

Conjugation

Infinitive	proklít, proklíti	Active adjective	proklevší
Verbal noun	prokletí	Passive adjective	prokletý

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	prokleji, prokleju (coll.)	proklejeme	—	proklejme
2nd person	prokleješ	proklejete	proklej	proklejte
3rd person	prokleje	proklejí, proklejou (coll.)	—	—

The verb proklít does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	proklel	prokleli	proklet	prokleti
masculine inanimate		proklely		proklety
feminine	proklela		prokleta
neuter	proklelo	proklela	prokleto	prokleta

Transgressives	present	past
masculine singular	—	proklev
feminine + neuter singular	—	proklevši
plural	—	proklevše

Related terms

• kletba
• klít
• prokletí

 

Further reading

• proklíti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• proklíti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• proklít in Internetová jazyková příručka