konečník

Czech

Etymology

From konec (“end”) +‎ -ník.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkonɛt͡ʃɲiːk]
• Rhymes: -ɛtʃɲiːk
• Hyphenation: ko‧neč‧ník

Noun

konečník m inan (related adjective konečníkový)

1. (anatomy) rectum

   Synonym: rektum

Declension

Declension of konečník (velar masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	konečník	konečníky
genitive	konečníku	konečníků
dative	konečníku	konečníkům
accusative	konečník	konečníky
vocative	konečníku	konečníky
locative	konečníku	konečnících
instrumental	konečníkem	konečníky

Related terms

• konec

 

See also

• řiť f

Further reading

• konečník in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• konečník in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• konečník in Internetová jazyková příručka