králík

See also: Králík, kralik, Kralik, králik, and Králik

Czech

Etymology

Diminutive of král (“king”) (as král +‎ -ík), formed as a calque of Middle High German küniclīn, understood by folk etymology to be a diminutive of künic (“king”), despite being in fact derived from Latin cunīculus (“rabbit”) with uncertain origin.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkraːliːk]

Noun

králík m anim

1. rabbit
2. rabbit fur
3. Diminutive of král

Declension

Declension

	singular	plural
nominative	králík	králíci
genitive	králíka	králíků
dative	králíkovi, králíku	králíkům
accusative	králíka	králíky
vocative	králíku	králíci
locative	králíkovi, králíku	králících
instrumental	králíkem	králíky

Derived terms

• králíček m

See also

• zajíc m

Further reading

• králík in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• králík in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989