kroutit

Czech

Etymology

Inherited from Proto-Slavic *krǫtiti.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkrou̯cɪt]

Verb

kroutit impf

1. to twist (to turn the ends in opposite directions)

Conjugation

Conjugation

Infinitive	kroutit, kroutiti	Active adjective	kroutící
Verbal noun	kroucení	Passive adjective	kroucený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	kroutím	kroutíme	—	kruťme
2nd person	kroutíš	kroutíte	kruť	kruťte
3rd person	kroutí	kroutí	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive kroutit.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	kroutil	kroutili	kroucen	krouceni
masculine inanimate		kroutily		krouceny
feminine	kroutila		kroucena
neuter	kroutilo	kroutila	krouceno	kroucena

Transgressives	present	past
masculine singular	kroutě	—
feminine + neuter singular	kroutíc	—
plural	kroutíce	—

Derived terms

• kroucený
• překroutit
• zkroutit

 

Further reading

• kroutiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• kroutiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• kroutit in Internetová jazyková příručka