kušě

Old Czech

Etymology

Unknown.

Pronunciation

• IPA^(key): (13^th CE) /ˈkuʃi̯ɛ/
• IPA^(key): (15^th CE) /ˈkuʃɛ/

Noun

kušě f

1. dog with docked tail
2. crossbow
3. (prosody, phonology, hapax) syncope (absence of a sound)

Declension

Declension of kušě (soft a-stem)

	singular	dual	plural
nominative	kušě	kuši	kušě
genitive	kušě	kušú	kuší, kuš
dative	kuši	kušěma	kušiem
accusative	kušu	kuši	kušě
vocative	kuše	kuši	kušě
locative	kuši	kušú	kušiech
instrumental	kušú	kušěma	kušěmi

This table shows the most common forms around the 13th century.
See also Appendix:Old Czech nouns and Appendix:Old Czech pronunciation.

Descendants

• Czech: kuše

Further reading

• Jan Gebauer (1903–1916) “kušě”, in Slovník staročeský (in Czech), Prague: Česká grafická společnost "unie", Česká akademie císaře Františka Josefa pro vědy, slovesnost a umění