kufr

English

Etymology

From Arabic كُفْر (kufr), from the root ك ف ر (k-f-r).

Noun

kufr (uncountable)

1. (Islam) Denial or rejection of Islam.

Related terms

• kafir
• takfir
• takfiri

Czech

Etymology

Borrowed from German Koffer.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈkufr̩]

• Audio:

  (file)

Noun

kufr m inan

1. suitcase
2. boot (of a car)

Declension

Declension of kufr (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	kufr	kufry
genitive	kufru	kufrů
dative	kufru	kufrům
accusative	kufr	kufry
vocative	kufre, kufře	kufry
locative	kufru	kufrech
instrumental	kufrem	kufry

Derived terms

• kufřík

 

Further reading

• “kufr”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “kufr”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “kufr”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)
• kufr, Naše řeč (1923)