mocněnec

Czech

Etymology

From mocněn +‎ -ec.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈmot͡sɲɛnɛt͡s]

Noun

mocněnec m inan

1. (mathematics) base (number raised to the power of an exponent)

   Synonym: základ

Declension

Declension of mocněnec (soft masculine inanimate reducible)

	singular	plural
nominative	mocněnec	mocněnce
genitive	mocněnce	mocněnců
dative	mocněnci	mocněncům
accusative	mocněnec	mocněnce
vocative	mocněnci	mocněnce
locative	mocněnci	mocněncích
instrumental	mocněncem	mocněnci

Further reading

• mocněnec in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• mocněnec in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• mocněnec in Internetová jazyková příručka