nasměrovat
Czech
editEtymology
editPronunciation
editVerb
editnasměrovat pf (imperfective směrovat)
- to direct (somewhere)
Conjugation
editConjugation
Infinitive | nasměrovat, nasměrovati | Active adjective | nasměrovavší |
---|---|---|---|
Verbal noun | nasměrování | Passive adjective | nasměrovaný |
Present forms | indicative | imperative | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
1st person | nasměruji, nasměruju (coll.) |
nasměrujeme | — | nasměrujme |
2nd person | nasměruješ | nasměrujete | nasměruj | nasměrujte |
3rd person | nasměruje | nasměrují, nasměrujou (coll.) |
— | — |
The verb nasměrovat does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
---|---|---|---|---|
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | nasměroval | nasměrovali | nasměrován | nasměrováni |
masculine inanimate | nasměrovaly | nasměrovány | ||
feminine | nasměrovala | nasměrována | ||
neuter | nasměrovalo | nasměrovala | nasměrováno | nasměrována |
Transgressives | present | past |
---|---|---|
masculine singular | — | nasměrovav |
feminine + neuter singular | — | nasměrovavši |
plural | — | nasměrovavše |
Related terms
editFurther reading
edit- “nasměrovati”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
- “nasměrovati”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
- “nasměrovat”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)