nasměrovat
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
nasměrovat pf (imperfective směrovat)
- to direct (somewhere)
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | nasměrovat, nasměrovati | Active adjective | nasměrovavší |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | nasměrování | Passive adjective | nasměrovaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | nasměruji, nasměruju (coll.) |
nasměrujeme | — | nasměrujme |
| 2nd person | nasměruješ | nasměrujete | nasměruj | nasměrujte |
| 3rd person | nasměruje | nasměrují, nasměrujou (coll.) |
— | — |
| The verb nasměrovat does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | nasměroval | nasměrovali | nasměrován | nasměrováni |
| masculine inanimate | nasměrovaly | nasměrovány | ||
| feminine | nasměrovala | nasměrována | ||
| neuter | nasměrovalo | nasměrovala | nasměrováno | nasměrována |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | — | nasměrovav |
| feminine + neuter singular | — | nasměrovavši |
| plural | — | nasměrovavše |
Related terms edit
Further reading edit
- nasměrovati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- nasměrovati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- nasměrovat in Internetová jazyková příručka