naznačit

Czech

Etymology

From na- +‎ značit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈnaznat͡ʃɪt]

• Audio

  (file)

Verb

naznačit pf (imperfective naznačovat)

1. to insinuate (to hint at something; to suggest or express an idea indirectly)
2. to mark, to indicate

Conjugation

Conjugation

Infinitive	naznačit, naznačiti	Active adjective	naznačivší
Verbal noun	naznačení	Passive adjective	naznačený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	naznačím	naznačíme	—	naznačme
2nd person	naznačíš	naznačíte	naznač	naznačte
3rd person	naznačí	naznačí	—	—

The verb naznačit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	naznačil	naznačili	naznačen	naznačeni
masculine inanimate		naznačily		naznačeny
feminine	naznačila		naznačena
neuter	naznačilo	naznačila	naznačeno	naznačena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	naznačiv
feminine + neuter singular	—	naznačivši
plural	—	naznačivše

Further reading

• naznačiti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• naznačiti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• naznačit in Internetová jazyková příručka