obracet

Czech

Etymology

From ob- +‎ vracet.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈobrat͡sɛt]

Verb

obracet impf (perfective obrátit)

1. to turn, to flip, to toss
2. (reflexive with se) to turn over, to toss and turn

Conjugation

Conjugation

Infinitive	obracet, obraceti	Active adjective	obracející
Verbal noun	obracení	Passive adjective	obracený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	obracím	obracíme	—	obracejme
2nd person	obracíš	obracíte	obracej	obracejte
3rd person	obrací	obracejí, obrací	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive obracet.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	obracel	obraceli	obracen	obraceni
masculine inanimate		obracely		obraceny
feminine	obracela		obracena
neuter	obracelo	obracela	obraceno	obracena

Transgressives	present	past
masculine singular	obraceje	—
feminine + neuter singular	obracejíc	—
plural	obracejíce	—

Related terms

• obracecí
• obrácení

 

Further reading

• “obraceti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “obraceti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “obracet”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)