vracet

Czech

Etymology

Inherited from Old Czech vracěti, from Proto-Slavic *vorťati.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈvrat͡sɛt]

Verb

vracet impf (perfective vrátit)

1. (transitive) to return
2. (reflexive with se) to return, to go back

Conjugation

Conjugation

Infinitive	vracet, vraceti	Active adjective	vracející
Verbal noun	vracení	Passive adjective	vracený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	vracím	vracíme	—	vracejme
2nd person	vracíš	vracíte	vracej	vracejte
3rd person	vrací	vracejí, vrací	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive vracet.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	vracel	vraceli	vracen	vraceni
masculine inanimate		vracely		vraceny
feminine	vracela		vracena
neuter	vracelo	vracela	vraceno	vracena

Transgressives	present	past
masculine singular	vraceje	—
feminine + neuter singular	vracejíc	—
plural	vracejíce	—

Related terms

• obracet

 

Further reading

• “vraceti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935–1957
• “vraceti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “vracet”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)