odkašlat

Czech

Etymology

From od- +‎ kašlat.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈotkaʃlat]

Verb

odkašlat pf (imperfective odkašlávat)

1. (reflexive with si) to clear one's throat

Conjugation

Conjugation

Infinitive	odkašlat, odkašlati	Active adjective	odkašlavšií
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	odkašlu	odkašleme	—	odkašleme
2nd person	odkašleš	odkašlete	odkašli	odkašlete
3rd person	odkašle	odkašlou	—	—

The future tense: a combination of a future form of být + infinitive odkašlat.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	odkašlal	odkašlali	odkašlán	odkašláni
masculine inanimate		odkašlaly		odkašlány
feminine	odkašlala		odkašlána
neuter	odkašlalo	odkašlala	odkašláno	odkašlána

Transgressives	present	past
masculine singular	odkašlav	—
feminine + neuter singular	odkašlavši	—
plural	odkašlavšie	—

Further reading

• odkašlati in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• odkašlati in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• odkašlat in Internetová jazyková příručka