otěhotnět

Czech

Etymology

From o- +‎ těhotný +‎ -ět.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈocɛɦotɲɛt]

Verb

otěhotnět pf

1. to conceive, to become pregnant

Conjugation

Conjugation

Infinitive	otěhotnět, otěhotněti	Active adjective	otěhotněvší
Verbal noun	—	Passive adjective	—

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	otěhotním	otěhotníme	—	otěhotněme
2nd person	otěhotníš	otěhotníte	otěhotni	otěhotněte
3rd person	otěhotní	otěhotní, otěhotnějí	—	—

The verb otěhotnět does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	otěhotněl	otěhotněli	—	—
masculine inanimate		otěhotněly		—
feminine	otěhotněla		—
neuter	otěhotnělo	otěhotněla	—	—

Transgressives	present	past
masculine singular	—	otěhotněv
feminine + neuter singular	—	otěhotněvši
plural	—	otěhotněvše

Further reading

• otěhotněti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• otěhotněti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989