pokročit

Czech

Etymology

From po- +‎ krok +‎ -it.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpokrot͡ʃɪt]

Verb

pokročit pf

1. to advance, to go forward, to improve

Conjugation

Conjugation

Infinitive	pokročit, pokročiti	Active adjective	pokročivší
Verbal noun	pokročení	Passive adjective	pokročený

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	pokročím	pokročíme	—	pokročme
2nd person	pokročíš	pokročíte	pokroč	pokročte
3rd person	pokročí	pokročí	—	—

The verb pokročit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	pokročil	pokročili	pokročen	pokročeni
masculine inanimate		pokročily		pokročeny
feminine	pokročila		pokročena
neuter	pokročilo	pokročila	pokročeno	pokročena

Transgressives	present	past
masculine singular	—	pokročiv
feminine + neuter singular	—	pokročivši
plural	—	pokročivše

Related terms

• pokročilý
• pokrok
• pokrokový

 

Further reading

• “pokročiti”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “pokročiti”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “pokročit”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)