pokyn

Czech

Etymology

Deverbal from pokynout.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈpokɪn]

Noun

pokyn m inan

1. direction, instruction

   podat pokyn. ― to give an instruction.

   dostat pokyn. ― to receive an instruction.

2. directive, guideline
3. order

Declension

Declension of pokyn (hard masculine inanimate)

	singular	plural
nominative	pokyn	pokyny
genitive	pokynu	pokynů
dative	pokynu	pokynům
accusative	pokyn	pokyny
vocative	pokyne	pokyny
locative	pokynu	pokynech
instrumental	pokynem	pokyny

See also

• příkaz
• nařízení

Further reading

• “pokyn”, in Příruční slovník jazyka českého (in Czech), 1935-1957
• “pokyn”, in Slovník spisovného jazyka českého (in Czech), 1960–1971, 1989
• “pokyn”, in Internetová jazyková příručka (in Czech)