rouhat
CzechEdit
EtymologyEdit
From Proto-Slavic *rǫgati.
PronunciationEdit
VerbEdit
rouhat impf (perfective zarouhat)
ConjugationEdit
Conjugation
Present forms | indicative | imperative | ||
singular | plural | singular | plural | |
1st person | rouhám | rouháme | — | rouhejme |
2nd person | rouháš | rouháte | rouhej | rouhejte |
3rd person | rouhá | rouhají | — | — |
The future tense: a combination of a future form of být + infinitive rouhat. |
Participles | Past participles | Passive participles | ||
singular | plural | singular | plural | |
masculine animate | rouhal | rouhali | — | — |
masculine inanimate | rouhaly | — | ||
feminine | rouhala | rouhaly | — | — |
neuter | rouhalo | rouhala | — | — |
Transgressives | present | past |
masculine singular | rouhaje | — |
feminine + neuter singular | rouhajíc | — |
plural | rouhajíce | — |
Derived termsEdit
Further readingEdit
- rouhati se in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- rouhati se in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989