rozbíhat
Czech edit
Etymology edit
Pronunciation edit
Verb edit
rozbíhat impf (perfective rozběhnout)
- to start up, to set sth going, to set sth in motion
- (reflexive with se) to break into a run, to start running
Conjugation edit
Conjugation
| Infinitive | rozbíhat, rozbíhati | Active adjective | rozbíhající |
|---|---|---|---|
| Verbal noun | rozbíhání | Passive adjective | rozbíhaný |
| Present forms | indicative | imperative | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| 1st person | rozbíhám | rozbíháme | — | rozbíhejme |
| 2nd person | rozbíháš | rozbíháte | rozbíhej | rozbíhejte |
| 3rd person | rozbíhá | rozbíhají | — | — |
| The future tense: a combination of a future form of být + infinitive rozbíhat. |
| Participles | Past participles | Passive participles | ||
|---|---|---|---|---|
| singular | plural | singular | plural | |
| masculine animate | rozbíhal | rozbíhali | rozbíhán | rozbíháni |
| masculine inanimate | rozbíhaly | rozbíhány | ||
| feminine | rozbíhala | rozbíhána | ||
| neuter | rozbíhalo | rozbíhala | rozbíháno | rozbíhána |
| Transgressives | present | past |
|---|---|---|
| masculine singular | rozbíhaje | — |
| feminine + neuter singular | rozbíhajíc | — |
| plural | rozbíhajíce | — |
Related terms edit
Further reading edit
- rozbíhati se in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- rozbíhati se in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- rozbíhat in Internetová jazyková příručka