From roz- + bít.
rozbít pf (imperfective rozbíjet)
- (transitive) to break, to smash, to shatter
- omylem rozbil šálek. ― he broke a cup by accident.
- (reflexive with se) to break, to shatter
- Můj mobil se rozbil na čtyři kousk. ― My phone was broken in four places.
Conjugation
Infinitive
|
rozbít, rozbíti
|
Active adjective
|
rozbijící
|
Verbal noun
|
—
|
Passive adjective
|
—
|
The verb rozbít does not have present tense and the present forms are used to express future only. |
|
- rozbíti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
- rozbíti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
- rozbít in Internetová jazyková příručka