rozběsnit

Czech

Etymology

From roz- +‎ běsnit.

Pronunciation

• IPA^(key): [ˈrozbjɛsɲɪt]

Verb

rozběsnit pf

1. (reflexive with se) to fly into a rage, to go on the rampage

Conjugation

Conjugation

Infinitive	rozběsnit, rozběsniti	Active adjective	rozběsnivší
Verbal noun	rozběsnění	Passive adjective	rozběsněný

Present forms	indicative		imperative
	singular	plural	singular	plural
1st person	rozběsním	rozběsníme	—	rozběsněme
2nd person	rozběsníš	rozběsníte	rozběsni	rozběsněte
3rd person	rozběsní	rozběsní	—	—

The verb rozběsnit does not have present tense and the present forms are used to express future only.

Participles	Past participles		Passive participles
	singular	plural	singular	plural
masculine animate	rozběsnil	rozběsnili	rozběsněn	rozběsněni
masculine inanimate		rozběsnily		rozběsněny
feminine	rozběsnila		rozběsněna
neuter	rozběsnilo	rozběsnila	rozběsněno	rozběsněna

Transgressives	present	past
masculine singular	—	rozběsniv
feminine + neuter singular	—	rozběsnivši
plural	—	rozběsnivše

Related terms

• běs

 

Further reading

• rozběsniti in Příruční slovník jazyka českého, 1935–1957
• rozběsniti in Slovník spisovného jazyka českého, 1960–1971, 1989
• rozběsnit in Internetová jazyková příručka